…aneb „matiku na základce“ může zvládnout na uspokojivé úrovni opravdu každý.
Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a já jsem uprostřed příprav příkladů na další školní rok. Sem tam mě napadne, proč mají žáci z matematiky takovou hrůzu, když je to vlastně naprosto praktický a využitelný předmět. Možná za to může fakt, že je matematika opředena mnoha nesmyslnými mýty. Kterými? Nalijme si osvěžující drink a pojďme na ně!
Mýtus č. 1
„Já na matiku nejsem!“
„Neee, fakt jako ne!“
„Je to zbytečný, matika nešla mámě, tátovi, babičce, pratetičce Matyldě z pátého kolena, našemu psovi…a nepůjde ani mně, mám k ní odpor, nesnáším ji!“
Podobné řeči slyším až příliš často. A aby toho nebylo málo, matematika se často doslova démonizuje, k čemuž nepřispívají ani příležitostná prohlášení většiny našich celebrit, které, jsou-li tázány, v 90 % případů odpovídají, že matematika pro ně byla ve škole strašákem a že ji přímo nenáviděly (čest světlým výjimkám, které se tak nevyjadřují).
Můj názor bude asi hodně nepopulární, ale jsem přesvědčena, že matematiku na ZŠ může zvládnout opravdu každý. Vždyť to, co se na základní škole nazývá matematikou, jsou (citlivější povahy snad prominou) spíše takové „kupecké počty“, které ovšem k životu potřebujeme denně a jsou důležité, přestože je větší část veřejnosti přesvědčena o opaku.
Mýtus č. 2
„Matika je mi úplně na…k ničemu!“
Opravdu? Zkusme se porozhlédnout kolem sebe a uvidíme, že matematika nás provází doslova na každém kroku.
Třeba v kuchyni (jednotky a jejich převody), při kutilství (musíme si umět spočítat, kolik materiálu potřebujeme na své výtvory), na nákupech (přímá úměrnost – musíme si umět spočítat, kolik čeho si můžeme koupit, když máme v peněžence poslední dvoustovku, procenta – když budeme chtít zjistit, zda je poskytovaná sleva opravdu tak skvělá, jak se nám obchodník snaží namluvit).
Někdy nám dokonce matematika může doslova a do písmene zachránit existenci, pokud si dokážeme spočítat, kolik doopravdy zaplatíme za úvěr, který si chceme vzít na tu úžasnou věc, již tak „nutně“ potřebujeme, třebaže náš účet zeje prázdnotou.
To je jen zlomek situací, v nichž máme matematiku stále za zády.
Mýtus č. 3
„Matiku se musím nadrtit.“
Vážně?
Matematika je jedním z předmětů, kde je jakékoli učení zpaměti naprosto nežádoucí. Matematiku musíme především pochopit. Opravdu není nutné si pamatovat kvanta vzorečků, všechno se dá naprosto logicky odvodit. Pravdou je, že u počítání se musí přemýšlet a musíme tak trošku vědět, jak na to, což bývá mnohdy kámen úrazu.
Mýtus č. 4
„Matiku se naučím naráz, stačí se na to podívat jednou za čas před písemkou.“
To je ovšem velký omyl a ze zkušenosti vím, že právě tento předsudek je asi největším problémem u dnešních žáků, což se v plné kráse projeví právě při přípravě na přijímačky.
Pokud totiž nemáme běžné postupy „zažité“, samozřejmě nám budou dělat potíže složitější příklady.
Matematiku je totiž zapotřebí opakovaně procvičovat. Naprosto nestačí, když nám učitel látku jednou vysvětlí ve škole a spočítáme pár příkladů, aby se neřeklo.
Žáci se mě často ptají...
„A jak jste se naučila takhle počítat, jak tomu můžete rozumět, asi máte na matiku buňky?“
A já je pokaždé zklamu, protože na matematiku „buňky“ skutečně nemám a k tomu, co jim předávám, vedla hodně dlouhá cesta. 🙂
Když jim vyprávím, jak jsem se připravovala na přijímačky na SŠ, většinou se nestačí divit.
Vzpomínám si na naši paní učitelku, která nás učila v „osmdesátkách“ na 2. stupni na „Hlucháku“ (tak se přezdívá 3. ZŠ v Šumperku, kam jsem kdysi v prehistorických dobách chodila).
Paní učitelka byla menší postavy, rázná, měla přirozenou autoritu, byla vynikající, hodně náročná a svým způsobem přísná, ale díky základům od ní jsem vlastně dokázala matematiku zvládnout jak u přijímaček, tak na střední a později i na vysoké škole.
Ovšem ani tak jsem se zdaleka nespoléhala jen na to, co nás učila, a dodnes si vzpomínám, že jsem ještě i doma každý den počítala, a rozhodně nešlo jen o domácí úkoly do školy.
V matematice více než kde jinde platí, že
„cvik dělá mistra“,
proto je nutné, abychom si v začátcích natrénovali zejména rutinní výpočty (zlomky, výrazy, rovnice, mnohočleny, procenta), protože potom nás máloco překvapí a nemusíme sáhodlouze dumat nad principy, které by nám měly „naskakovat“ automaticky a o nichž bychom neměli příliš přemýšlet.
A žáci, kteří se se mnou doučovali, mi opakovaně potvrzují, že po nějaké době pravidelného počítání jim šly daleko lépe i slovní úlohy. Musím říct, že to bylo vidět i na výsledcích ve škole a u přijímaček a na nich samotných.
Cvikem totiž získali tolik potřebnou rutinu a nabyli sebevědomí, takže bylo jasně vidět, jakou radost mají sami ze sebe. Bonusem bylo zjištění, že matematika může být i jejich dobrým přítelem. 🙂
Schválně, zkuste si při svých srpnových prázdninových toulkách vědomě všímat, kde všude okolo vás se matematika vyskytuje, možná budete překvapeni…
Přeji vám krásný zbytek léta (nejen) s počítáním!
Jako profesionál s 20 lety pedagogických zkušeností pomáhám dětem a jejich rodičům zvládnout dva hlavní předměty, český jazyk a matematiku, na druhém stupni ZŠ.
Kromě toho připravuji žáky devátých tříd na první důležitou životní zkoušku, přijímací zkoušky na střední školu; zároveň se společně snažíme o to, aby měly děti solidní základ z obou předmětů, na němž mohou později stavět. Více o mně si můžete přečíst zde
Jsem autorkou e-učebnic Velká e-cvičebnice pravopisu nejen pro základní školy, Určujeme větné členy polopatě a krok za krokem, Významové poměry polopatě a krok za krokem, Určujeme věty vedlejší polopatě a krok za krokem, Vysvětlení pojmů z literatury a slohu k přijímačkám na SŠ, e-cvičebnice na vyhledávání chyb v textu a minisbírek s videonávodem Slovní úlohy řešené rovnicí a Slovní úlohy řešené soustavou rovnic. Záleží mi na tom, aby děti zvládaly učivo druhého stupně ZŠ v pohodě a bez zbytečného stresu.