Ing. Lenka Říhová

Věta dvojčlenná, věta jednočlenná a větný ekvivalent

V dnešním článku se podíváme na tři pojmy z oblasti učiva o větě jednoduché, v nichž máme často „guláš“. Jedná se o větu dvojčlennou, jednočlennou a větný ekvivalent.

Jak vidíme na schémátku, nejde o nic složitého, stačí si uvědomit několik základních pravidel. Vycházíme z toho, že by každá věta měla obsahovat nějakou základní skladební dvojici.

Co je to základní skladební dvojice?

Podrobnosti se můžeme dočíst zde, kdybychom si chtěli situaci co nejvíce zjednodušit, pak základní skladební dvojice obsahuje:

podmět → ptáme se na něj prvním pádem (KDO, CO?)

přísudek → jedná se o sloveso v určitém tvaru (ukazuje nám, jakou akci vykonává podmět)

A právě podle toho, co z uvedených členů věta obsahuje/neobsahuje, se rozhodujeme, zda je to věta dvojčlenná, jednočlenná nebo větný ekvivalent.

Je to jasné? Výborně, pustíme se do vysvětlování.

Co je to věta dvojčlenná?

Je to věta, která obsahuje CELOU základní skladební dvojici, tedy podmět i přísudek. Pozor! S přísudkem obvykle problém nemíváme, ten je ve větě jasně vidět, musíme si ale uvědomit, že u podmětu to tak jednoduché být nemusí. Proč? Protože máme i podmět nevyjádřený nebo všeobecný, který ve větě na první pohled není (není tam napsaný), vyplývá ale z tvaru slovesa. Nevíte vůbec, o čem je řeč? Pak můžete mrknout třeba do e-booku, kde máte všechno jako na dlani.

Dejme si pár příkladů:

Pavel jel na kole. (Ve větě je podmět i přísudek.)

Psali o tom v novinách. (Ve větě je přísudek a podmět všeobecný – Kdo o tom psal? Nějací ONI, nedokážeme je konkrétně určit.)

Milujeme ovocnou zmrzlinu. (Ve větě je přísudek a podmět nevyjádřený – Kdo miluje ovocnou zmrzlinu? MY.)

Co je to věta jednočlenná?

Je to věta, která obsahuje POUZE přísudek. Podmět tam není vůbec. Není špatné vědět, že tyto věty docela často vyjadřují náš tělesný nebo duševní stav, smyslové vnímání, případně to, jaké bude (je) počasí nebo denní doba.

Uveďme si opět příklady:

Bolí mě v krku.

Venku se blýská.

Sněží.

POZOR! Hodně často se stává, že když vidíme větu poukazující na nějaké naše tělesné obtíže nebo počasí, řekneme si automaticky, že bude jednočlenná, ne vždy je to ale pravda. Podívejme se na dva příklady:

Bolí mě v zádech. → věta jednočlenná, obsahuje pouze přísudek (bolí)

Bolízáda. → věta dvojčlenná, obsahuje jak podmět (záda), tak přísudek (bolí)

Venku sněží. → věta jednočlenná, obsahuje pouze přísudek (sněží)

Venku padá sníh. → věta dvojčlenná, obsahuje jak podmět (sníh), tak přísudek (padá)

Co je to větný ekvivalent?

Je to taková parodie na větu 🙂 , protože neobsahuje ani podmět, ani přísudek. Hodně často to bývají různá zvolání, oslovení, citoslovce, příkazy a zákazy…

Opět si uvedeme pár příkladů:

Jupí!

Pan Hlaváček.

Kouření zakázáno.

Ano.

Dále!

Martine!

Jak nádherné!

A to je vlastně všechno. Teď si můžete ověřit, zda jste všechno dobře pochopili. Připravila jsem pro vás malé cvičení, které si zobrazíte kliknutím na níže uvedené pole.

Že se vám to tak úplně nepovedlo? To vůbec nevadí, chybami se člověk učí, mí žáci by mohli vyprávět! Zkuste si článek přečíst ještě jednou a pusťte se do cvičení znovu. Podruhé už určitě dopadnete lépe!

Pro dnešek už jsme udělali dost, můžete mít ze sebe dobrý pocit, protože jste zvládli další úskalí češtiny, a už teď se můžete těšit na další článek, v němž si „vezmeme na paškál“ další češtinářskou lahůdku!

Máte nejasnosti i v další češtinářské látce? Všechny materiály najdete na jednom místě zde.

Přeji vám krásný závěr školního roku!